Brašnář z Vysočiny
@mudrajiri.bsky.social
Miluju svou ženu, syna, knihy, filosofii, živáčky, kočičky a dobré lidi. https://www.kozena-galanterie.cz
Přijedeme se ubytovat k pivovaru, vystoupím z auta a parta lehce ochmelených hostů mi začne dirigovat parkování: „Ještě kousek! Dobrý! Tady se to bude dobře rozkládat. Na železo, měď, hliník...“ Vylezu z auta a povídám: „Pánové, jediný, kdo je tady na šrot, jste zatím vy.“ Lidi nepíte! 😁☝️
Šli jsme vyvenčit Arga. Tedy… plyšového. Jedna paní ho pochválila, tak říkám: „Je hodný, nekouše.“ Už se k němu chtěla natáhnout, když mi ho syn okamžitě vytrhl z ruky. Pravidla jsou pravidla. Cizí psi se bez souhlasu majitele prostě nehladí.☝️
Fakulta reorganizuje způsobem, který vyjevuje, co si o akademických pracovnících myslí: my (od ledna možná beze mě) roztáčíme kolesa kapitalismu, aby se děkanát měl dobře. Nepočítá se se mnou, PROTOŽE mám excelentní výsledky, ale ty nejlepší uznávám za AV. Tj. nezajímá je, že studenty učí excelentní
Dnes má ke mně dorazit známý kněz. Prý potřebuje něco opravit. Trochu se bojím, co mi přinese. Kabelu? Bez problému. Opasek? Taky zvládnu. Ale co když duši? Kůži spravuju běžně. S tím, co je pod ní, mám zatím jen omezené zkušenosti. 😎
Dnes jsem toho zatím víc koupil než prodal. Jarmark se vyvíjí dobře. Jen jsem evidentně na špatné straně stánku.
Německo na tom musí být dost bídně, když mě Němec nazve „Du Trottel!“, když mu odmítnu dát slevu z 1100 Kč na 30 EUR. Jak vztekle hodil opaskem, tak to jsem dlouho nezažil… Už vím, proč jsem přestal jezdit na jarmarky.
Hřešil jsem. Klouček: „Pejsek mi přetrhl obojek. Už jsem byl u dvou kožedělníků a nikdo mi ho nechce opravit.“ Hold my šídlo, son. Deset minut, jehla, nit, nýty a hotovo. „Co vám dám?“ „Nic. Fachmani si přece pomáhají.“ Za chvíli se vrátil s úplatkem. Tak nic no, sním to sám…
Tátovi před rokem diagnostikovali cukrovku. Říkám mu, prosím tě, hýbej se trochu a jez zdravěji. Nic. Tak ti budu přispívat na Mounjaro. Nic. Budu hubnout s tebou a ukážu ti cestu. Nic. Já už to asi vzdám, nejde přinutit člověka, který sám se sebou nechce nic dělat…
Předevčírem mi bylo 35. Vzal jsem si v práci volno a celý den jsme se synem opravovali svět francouzákem, který sotva unese. Práce zůstala tam, kde byla. Svět se taky nezměnil. Ale možná právě takové dny člověka nenápadně opravují víc než všechna práce, kterou stihne udělat.
Dobrý člověk ještě žije. U nás v Plzni. 👍😍
Nosí do parku den co den litry vody, aby ptáci měli v letním hicu co pít. Jitka Karlová se takhle snaží pomáhat už roky - Novinky
Do batohu si naloží petky se sedmi litry vody, k tomu nějaké to ovoce, ořechy, slunečnicová semínka. Nezapomene kartáč na čistění misek. A vyrazí na každodenní, zhruba dvoukilometrovou trasu po plzeňs...
novinky.cz
Jů, něco ze druhé světové války, na to se kouknu. Hmmm, Generál Patton, to zní slibně. 🤨🤨🤨 Takže vypínám...
Hrají si s člověkem jako kočka s myší. Čekají u dveří až jim otevřu. Otevřu, okamžitě zdrhnou z místnosti, protože se mnou přece nebudou. Zavřu, dojdu si sednout… a už nutně potřebují zase dovnitř. Otevřu. Vejdou. Dělaj zarážku ve dveřích. „Kam jdeš, kámo? Dovnitř, nebo ven?“ Zavírám. Škrábání…
Občas je mi líto lidí, kteří nevědomky odevzdávají svou mysl do rukou druhých. Ale pak si uvědomím, že na druhé straně stojí lidé, kteří zase zoufale potřebují pozornost, uznání nebo moc nad cizími emocemi. Jeden bez druhého vlastně nemůže existovat. Je mi jich líto ještě víc.
Nechápu, proč Zetor opouští výrobu u nás. Měl jsem traktor složený ani ne za hodinku s kladívkem a kafe jsem dostal k tomu. Když si uvědomím, že Němci zvládají vyrábět podstatně větší a násobně dražší traktory hned v několika továrnách, říkám si…opravdu je problém ve výrobě?😎👋
Téměř jako každý rok si dám soukromou cestu po horách. Za den nachodím 20-30km. Cestu si volím takovou, jakou chodil každý týden jistý pan Donth do práce. Byl lesní dělník. Odsunutý Němec, po kterém máme chalupu na horách jako rodina.
Díváte se na více než dvě stě let starou pekárnu v Poniklé. Před rokem a půl tu začali znovu péct v původní peci chleba a jiné jemné pečivo.
Jednou jsem se bavil s dodavatelem kůži do bot. Vyprávěl, že jedna známá firma bot byla téměř před krachem, vlastně vyhlásila krach, ale zčista jasna začal dostávat obří objednávky na materiál a výroba se rozjela. Pár měsíců před marketingovým krachem ji tajně někdo koupil. Ničemu nevěřím.
Přiznání. Nikdy jsem nevylezl na Sněžku. A letos to taky nestihnu.
Příďte pobejt! Vo bídu tu žádná nouze. Nebudeme hladouvěť a večír zašprýmujeme.
Dnes jsme u rodinneho krbu napříč rodinami probírali 50. léta a měnovou reformu. U dvou rodin komunisti zdecimovali obří grunty. A u dalších dvou rodin předků se majitelé svých polností rádi vzdali, aby neměli starosti se správou majetku. Jedna rodina věřila v ideály komunismu, pak se jich vzdala.
Na beton! Mostní stavitelství mělo vždy u nás velkou tradici.
Má to taky někdo, že rád kouká do papírových map? A to nejsem staromilec, ale nějak se v tom lépe představím trasu. Stejně se při pochodu se pak dívám do mobilu. Ne, kompas nemám, zorientují se podle pozice slunce... 🤦🏿😁
Rodinná legenda pravila, že tatínek koupil mamince při návštěvě Paříže v šedesátých letech originální francouzskou tašku. Inu… po rozebrání se ukázalo, že Paříž byla zřejmě jen přestupní stanice. 😀 Je to poctivá československá socialistická brašnářina. Zázraky se nedějí jen o Vánocích.
Rozumím Wittgensteinovi. Rozumím Schopenhauerovi. Občas si myslím, že rozumím i Kantovi. Tedy… ne, Kantovi nerozumí nikdo. Ale tohle bytí…to je čistý Heidegger po rekonstrukci. Sedm let jsem si říkal, že ta fasáda ještě vydrží. Dnes se na ni dívám a existenciální úzkost dostala konkrétní podobu.
Nejrozkošnější období života. È to? [Ukazuje prstem] To je schod. Ê to? To je schod. Ë to? Schod. Ê to? Je to schod. Ē to? Zase schod. . . . Po dalších dvaceti schodech a půl hodině ukazuji prstem na sebe a říkám “É to?” A on: “Tata hot.” Super! Mluvím jeho jazykem. 🫣