Usnout při uspávání: ✔️ Vstát chvíli před půlnocí řešit věci, co nepočkaj: ✔️ Překvapeně zjistit, že je půl třetí ráno: ✔️
sinigaidd
@sinigaidd.bsky.social
Matka v zácviku. Začínající učitele a překvalifikovaná asistentka pedagoga. Progresivní hysterka. V hloubi duše lingvistický hipík. Nikoliv nezbytně v tomto pořadí.
Sbalila jsem si kostýmy na larp. Ty, co určitě potřebuju, a nějaké, co by se mohly hodit. Vyšlo mi to na solidní narvanou tašku o objemu kolem šedesáti litrů. Začínám mít podezření, že vlastním hodně kostýmů. Což není možné, protože se mi jich často nedostává.
Nejtěžší na psaní postav je nepsat tam lidem věci jako mrkev místo mrtev a sektání místo setkání. Aspoň ne záměrně.
Na nikoho jsem nebyla zlá, zbavila se dítěte a dokonce i zvítězila nad jihlavským nádražím. Já sice vím, že Vysočina je zákeřná a rychlík Rožmberk obzvlášť, ale proběhla jsem se na něj, ježto stál za rohem, zatímco já civěla na couráky a Godot nikde. Blurgh.
Ve vlaku je banda cyklistů, kteří pořád mluví na celý vagon a další, kteří taky mluví, ale zjevně nikdy nejeli vlakem, protože se diví zpoždění 5 minut na výjezdu. Do toho Sumec pořád vyluzuje zvuky. Je tu hic. Jsem přestimulovaná. Jestli dneska nikoho neseřvu, bude to menší zázrak.
Ve vlaku je banda cyklistů, kteří pořád mluví na celý vagon a další, kteří taky mluví, ale zjevně nikdy nejeli vlakem, protože se diví zpoždění 5 minut na výjezdu. Do toho Sumec pořád vyluzuje zvuky. Je tu hic. Jsem přestimulovaná. Jestli dneska nikoho neseřvu, bude to menší zázrak.
Mám půlku kuchyně v ložnici, snažím se sbalit dítě k babičce a do toho dumu, co potřebuju ještě pořešit k organizaci tábora. Zatím mám hlavně dojem, že bych si měla do své sbírky samodiagnóz přece jen přihodit i to ADHD.
Vždycky mě trochu překvapí, když mi lidi říkají věci, jako že nejsou všechny děti jako Sumec. Zejména, když tím myslí, že jiný děti nejsou tak zběsile démonický radioaktivní veverky.
Poznala jsem z půl metru bez brejlí kartičku Jolteona. Předpokládám, že tím postupuju na novou úroveň mateřství.
Dlouhá léta jsem problém batohu považovala za skill issue. Postavena před výzvu sbalit dva spacáky a všechno to ostatní do 50litrového batohu na dvě akce, mezi kterýma nechci zajíždět domů, začínám mít temné podezření, že možná poprvé v balení neuspěju.
Na cestovním Ubongu je napsáno 8+. Sumec ho právě vytáhl z police a po názorné ukázce úspěšně řeší jednoduché rébusy. Vyhrála jsem právě několik příštích cest vlakem, nebo se raduju předčasně?
Leje. Stejně jako lilo ve tři ráno, jen teď mě to nevzbudilo.
Mám dovolenou, dítě ve školce a asi gadzilion věcí, co potřebuju dělat. A taky jsem v noci ze soboty na neděli šla spát asi ve čtyři a jsem úplně vymarněná. Takhle tu dospělost asi nevyhraju.
Vidím-li řeku, vlezu do ní. Vidím-li skálu, vylezu na ni. Dnešek byl dobrej.
Přijde-li moje rodina do dětského vagónu v železničním muzeu, stanou se netušené věci. (Každý obrázek byl podepsán a opatřen věkem malíře. Sice jsem nás anonymizovala, ale uvedené věky jsou od 24 výš.)
Sedím v autobuse 404. Trochu mě překvapilo, jak snadno jsem ho našla .
Pani v rychlíku Svitava, který sestává výhradně z velkoprostorových vozů, mě pohrotila, že chce mít klid a posílala nás do dětského oddílu. Poté, co jsem nahlas předčítala Peklo.
Vzala jsem včera dítě do kina na Kočičí odyseu, a teď jsem kapybara a on je střídavě kočka a lemur kata. A moje kapybaří miminko. Začalo to nevinně, a teď jsme kapybary uvězněný v Dědkovi vrbákovi.
Tak jsem si říkala, jaká je to dneska s tím dítětem pohoda. Pak byl démonickej v Lidlu. Pak byl démonickej v Zásilkovně. Pak byl démonickej cestou domů. Pak byl démonickej doma. A pak mi řekl, že jsem mu neměla kupovat tu zmrzlinu.
Vydrbala jsem ze židlí několik let špíny a osídlila balkon. S Peklem v ruce.
Přechodníky! Já na Duolingu v ruštině došla k přechodníkům! Konečně něco, čemu rozumím.
Stavíme pucle a posloucháme Záskok. Sumec zamyšleně poslouchá, načež praví: Tam dělají pořád nějaký humory.
Koukám na fotky ze školky. Z čarodějnic, protože mám krapet skluz. Baví mě, jak měly kostým skoro všechny holky, ale z kluků jen syn a synovec.
Kolegyně třídní se toho nebojí. (Co na tom, že v polici byl normální kýbl.)
Výhled nebezpečných jevů od ČHMÚ mluví o tom, že vlny veder opadnou v pondělí, poté, co přijde studená fronta. Trochu mě děsí, že pamatuju doby, kdy předpověď na příští týden byla dost teplý léto.
První stránka vysvědčení se absolutně nelogicky rozplizla na dvě a teď nevytisknu vysvědčení proto, že jsem potřebovala změnit velikost písma. Já už fakt nevim.
Máme hlavičku i obsah, vyhrála jsem i nad celkovým prospěchem. Chystám se tisknout vysvědčení. Zjišťuju, že se nepropisujou absence. Píšu paní EduPagové. Děje se magie, přelívají se data, máme počty absencí. Na vysvědčení se nepropisuje hodnocení chování.
Máme hlavičku i obsah, vyhrála jsem i nad celkovým prospěchem. Chystám se tisknout vysvědčení. Zjišťuju, že se nepropisujou absence. Píšu paní EduPagové. Děje se magie, přelívají se data, máme počty absencí. Na vysvědčení se nepropisuje hodnocení chování.
Evaluation breakdown continues. Negenerujeme vysvědčení. Píšu paní EduPagové, ona upraví šablonu. Vysvědčení pro druhé pololetí nemá hlavičku. Píšu paní EduPagové, ona vytvoří novou šablonu. Vysvědčení sice má hlavičku, ale nemá obsah. Píšu paní EduPagové...